Od 19. století si různé státy, jako Velká Británie, Chile nebo Norsko, nárokovaly části Antarktidy, což vedlo k diplomatickým konfliktům a dokonce i ozbrojeným střetům. V roce 1948 například argentinské síly zaútočily na britské jednotky. Narůstající zájem Sovětského svazu o region přiměl USA navrhnout, aby Antarktida byla spravována OSN, což však ostatní státy odmítly.
V 50. letech sílil tlak na využití Antarktidy pro vojenské účely, například k jadernému testování. Prezident Dwight D. Eisenhower se ale rozhodl pro mírové řešení. V roce 1959 byla podepsána smlouva, která z Antarktidy udělala demilitarizovanou zónu. Zakázala vojenskou přítomnost i testování zbraní, ale podpořila vědecký výzkum a volný pohyb vědců.
Smlouvu podepsaly všechny státy s nároky na Antarktidu, aniž by řešila územní spory. V platnost vstoupila v roce 1961 a dodnes je základem správy tohoto kontinentu. Tento krok znamenal nejen ochranu Antarktidy, ale také první úspěšnou spolupráci USA a Sovětského svazu v otázce kontroly zbrojení.
