"Absolutně stojím za Filipem Turkem. Jestli ta slečna nebo paní si po 15 nebo 20 letech vzpomněla, že se k ní choval pan Turek nehezky, tak chápu, proč s tím vychází dva měsíce před volbama, je to sviňárna," prohlásil radní České televize Lubomír Veselý ve svém včerejším vysílání internetové XTV, která je považovaná za proruský kanál. Ignoruje zcela fakt, že trestní oznámení na Turka podala jeho bývalá partnerka koncem minulého roku, kdy zdaleka nebylo jasné, zda bude politik kandidovat v některých z nadcházejících voleb.
"Jestli by měl někdo zasloužit trest, tak je to ta dáma, která neoznámila trestný čin den poté, co se to stalo," pronesl Veselý za nadšeného přikyvování komentátorky televize Prima Karolíny Stonjekové. Především její přikyvování je zarážející. Obecně se totiž ví, že řada obětí domácího násilí léta mlčí. Podrobnosti v infoboxu pod textem.
"To, že se na tom ještě podílejí některý média, je naprosto šílený," cenzuruje zpravodajství radní veřejnoprávní televize.
V okamžiku, kdy komentátorka čte příspěvky diváků, které o údajně znásilněné ženě mluví jako o krávě, Veselý souhlasně pokyvuje hlavou a zvedá palec nahoru. Přitom veřejné odsouzení obětí nebo strach z něj bývá jedním z důvodů, proč násilníkům jejich činy často procházejí.
Další šílenost od Xavera.
— Jura Háček 🇨🇿🇪🇺🇺🇦 (jirka maso :) (@jura_haczek) June 24, 2025
Stojí za Turkem v případu znásilnění.
Dobře se ale dívejte, jak ten člověk manipuluje davem a poštvává diváky proti té dívce a jak o ní hnusně mluví.
Je mu úplně jedno, jak to bylo a kdo má pravdu. Dokonce by potrestal rovnou tu dívku. Žasnu.
Diváci… pic.twitter.com/Dw0J3DsxvH
Proč oběti o násilí mluví až po letech?
V Česku je podle odhadů ohlášených jen pět až osm procent znásilnění, mnoho obětí se rozhodne pro nahlášení až po letechKauz díky hnutím jako #MeToo, které pomohly prolomit stigma.
Trauma a strach
Znásilnění je hluboce traumatizující zkušenost, která může vést k pocitům hanby, viny nebo strachu. Oběti se mohou bát, že jim nikdo neuvěří, nebo že budou stigmatizované či obviňované. Posttraumatická stresová porucha může také způsobit, že oběť potlačuje vzpomínky nebo se vyhýbá konfrontaci s událostí.
Strach z odplaty
Pokud je pachatel někdo známý, například člen rodiny, partner, autorita, oběť se může bát odvetných opatření, ať už fyzických, emočních, nebo sociálních, třeba ztráty zaměstnání nebo zničení vztahů s okolím. Takový strach může přetrvávat roky, dokud se oběť necítí dostatečně bezpečně.
Nedůvěra v systém
Mnoho obětí má obavy, že policie, soudy nebo společnost nebudou jejich případ brát vážně. Historicky nízká míra odsouzení pachatelů znásilněn může odrazovat od okamžitého nahlášení.
Společenské a kulturní faktory
V některých kulturách nebo komunitách je sexuální násilí tabu, a oběti mohou čelit ostrakizaci. Ženy se mohou bát, že budou považované za stigmatizované nebo že zveřejnění zničí jejich rodinu či pověst.
Psychologické zpracování
Některé oběti potřebují čas, aby si uvědomily, že to, co zažily, bylo znásilnění, zejména pokud šlo o situaci, kde nebyla použitá fyzická síla, ale nátlak nebo manipulace. Až po letech například díky terapii nebo změně životních okolností mohou být připravené událost pojmenovat a nahlásit.
Inspirace jinými oběťmi
Hnutí jako #MeToo ukázala, že když jedna oběť prolomí mlčení, může to inspirovat další, aby se ozvaly. Po letech mohou ženy cítit větší podporu ze strany společnosti nebo médií, což je motivuje k nahlášení.
Změna osobních okolností
Oběť může nahlásit znásilnění až poté, co se dostane z toxického prostředí, získá finanční nezávislost nebo emoční stabilitu. Například odchod od násilnického partnera nebo podpora od blízkých může být spouštěčem.
Právní a časové faktory
Některé ženy se rozhodnou nahlásit případ po letech kvůli tomu, že pachatel může ohrožovat další osoby. Například v případě sériových pachatelů může oběť cítit povinnost zabránit dalším útokům.
Také v Česku vypluly některé případy na povrch až po několika letech
Kauza Jana Cimického (2022)
Psychiatra Jana Cimického obvinila první jeho oběť v roce 2022. Pak se přihlásily další. Cimického soud zatím nepravomocně odsoudilk pěti letům vězení za znásilnění a vydírání. Rozsudek se týkal čtyř znásilnění a 35 případů vydírání v letech 1979 až 2019.
Kauza Dominika Feriho (2021):
Bývalý poslanec Dominik Feri byl obviněný z obtěžování a znásilnění několika žen. Některé z obětí se ozvaly až po letech, konkrétně v roce 2021, když začaly sdílet své příběhy v médiích a na sociálních sítích. Jedna z žen uvedla, že k incidentu došlo v roce 2016, ale nahlásila ho až po pěti letech kvůli strachu z veřejného odsouzení a nedůvěře v justiční systém. Feri je pravomocně odsouzený ke třem letům vězení za znásilnění a pokus o znásilnění.
Kauza v církevním prostředí (2010 až 2020):
V souvislosti s odhalování zneužívání v církvi se několik žen v Česku přihlásilo s tím, že v 80. a 90. letech je znásilnili nebo sexuálně zneužili kněží. O případech ženy mlčely často kvůli strachu z autority církve a pocitu hanby. Například v roce 2018 jedna žena popsala zneužívání z dětství, ke kterému došlo v 70. letech, ale odvahu nahlásit ho našla až po celosvětovém odhalování církevních skandálů. vi.
Případ rodinného znásilnění (2020):
V roce 2020 média informovala o ženě, která nahlásila znásilnění svým otcem, ke kterému docházelo v 90. letech, když byla nezletilá. Případ nahlásila po více než 20 letech, poté co absolvovala terapii a získala podporu od neziskové organizace.
Případ učitele z Jižních Čech (2019):
V roce 2019 několik žen nahlásilo znásilnění a sexuální zneužívání ze strany učitele z jihočeské školy, ke kterým došlo v 90. letech a na počátku tisíciletí, kdy byly oběti nezletilé. Případy staré víc než 15 let se objevily v médiích až potom, co se oběti cítily dostatečně silné. Případ byl komplikovaný kvůli promlčení, ale vedl k veřejné diskusi o sexuálním zneužívání na školách.
