Čtvrtý srpnový den roku 1306, přesně před 717 lety, skončila jedna z nejdůležitějších a nejslavnějších etap českých dějin. Rukou vraha tehdy skonal český král Václav III. Jako šestnáctiletý zemřel bez potomka, tím tak vymřel po mužské linii i královský rod Přemyslovců. Rod dokázal české země rozšíti o území v dnešním Polsku, Maďarsku, Slovinsku či na severu Itálie, takže Čechy zasahovaly až k Jaderskému moři. Smrtí Václava III. však vše skončilo a na český trůn nastoupil manžel Václavovy sestry Anny Jindřich Korutanský, kterého po krátkém intermezzu, kdy byl českým představitelem Rudolf Habsburský, vystřídal dalším významný rod české historie, Lucemburkové.
Kdo Václava v onen srpnový den zavraždil, se nepodařilo nikdy spolehlivě vysvětlit. Podle historiků je jasné, že k vraždě došlo v budově olomouckého kapitulního děkanství, kde podle dobových pramenů strážci zadrželi jistého Durynka Konráda, usekli mu ruku a hodili ji psům, kteří muže roztrhali a sežrali. Historické prameny se přiklání k faktu, že Durynka, pokud vůbec vraždil, si najala česká šlechta, která nesouhlasila s politikou Přemyslovců.
Václava III. měl pohnutý osud i po smrti. Nikdy neměl odpovídající pohřeb a spočinul v olomouckém kostele svatého Václava před hlavním oltářem. Až v roce 1326 nechala Václavova sestra Eliška Přemyslovna přenést jeho ostatky do zbraslavského kláštera. Ten v roce 1420 vyplnili husité a Václavovy ostatky se nenávratně ztratily.
